Kostel sv. Antonína Paduánského na Prašivé

Kostel je typickým příkladem lidového stavitelství beskydského regionu. Dal ho postavit zbožný hrabě Jiří z Oppersdorfu, od r. 1636 dědičný pán ve Frýdku, který kostel nechal dne 5. října 1640 zasvětit sv. Ignáci z Loyoly, neboť v mládí studoval na jezuitských školách a zůstal i dále ve svém životě velkým příznivcem řádu Tovaryšstva Ježíšova.

V roce 1673 postavil jeho syn František Eusebius z Oppersdorfu zděný kostel u misijní stanice na nedalekém vrchu Borová (Malenovice pod Lysou horou) a také jej nechal zasvětit sv. Ignáci z Loyoly. Tehdy byl změněn patrociniát kostela na Prašivé, za patrona byl vybrán sv. Antonín z Padovy. Roku 1791 byl kostel převeden z pravomoci domu správy frýdecké farnosti Dobrá a stal se tak jejím filálním kostelem.

Ve svém počátku byl kostel jednoduchý, bez věže a s jednoduchým oltářem. V roce 1779 byla přistavěna sakristie. Až v 19. století díky páteru Františku Stahlovi byl kostel rozšířen a dostavěna věž s dřevěnou bání; věž kostela se zvonem a hromosvodem byl pořízen „nový kostelní oltářní obraz“, který maloval Louis Gartner z Těšína (1866). Po těchto úpravách se konávaly na Prašivé, na druhou neděli po Navštívení Panny Marie ve Frýdku (dnes druhá neděle v červenci), dřív nejvýznamnější pouti v širším okolí. Poutníci přicházeli z blízkého okolí, zvláště kolem poutních průvodů 7–8 tisíc lidí nejen ze Slezska a z Čech, ale i z Moravy, Slovenska i z Německa.

V letech 1848–1938 se na Prašivé konaly velké tábory lidů a manifestace sbratření Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků. Tyto vlastenecké shromáždění bývaly vždy ve směru tomuto kostelu. Dokladem toho jsou dvě šerpy visící pod křížem, s vysvětivšími nápisy „Bohu, vlasti, národu!“ a s letopočty 1908, 1918 a 1938.

Po uzavření Mnichovské dohody v roce 1938 připadla část Těšínska s kostelem na Prašivé Polsku a do roka pak Německu. V kostele nesměly být slouženy mše. Na konci války 4.–5. 5. 1945, když se na Prašivé střetla ruská vojska podporovaná partyzány se zbytky německých vojáků, byl kostel zasažen dvěma ranami z děla.

Poválečnou pouť ke sv. Antonínovi na Prašivé brzy svázala celá řada opatření tehdejšího politického režimu od r. 1948 až do r. 1989. V průběhu této doby však nikdy nebyl přímo poutní charakter tohoto místa potlačen.

V průběhu doby byl dřevěný kostel z doby barokní pouze dostavován (nikoli přestavován, což je na něm cenné), je zařazen mezi kulturní památky. Jeho konstrukce je z mohutných jedlových trámů, na střeše je pokrýván šindelem ze smrku. Na materiál ve výšce 706 m n. m. působí přírodní vlivy, v pravidelných intervalech je nezbytné výměna poškozených trámů a šindele, nátěry veškeré části. V letech 2006–2007 byl opraven plášť a střecha kostela, položen nový šindel a v letech 2010–2014 proběhla oprava interiéru kostela, kdy byla vyměněna podlaha, provedena obnova oltářů, výměna křížové cesty a lavic. Kostel byl založen a sloužil jako filie farnosti Dobrá. V roce 1921 je zde ustanovena samostatná duchovní správa.

Kostel dnes slouží jako muzeum, ale živým místem, kde se konají bohoslužby. Hlavní pouť je o svátku sv. Antonína z Padovy (13. června), farní pouť (pouť sv. Hedviky) se koná v neděli nejbližší ke svátku sv. Hedviky (15. října). Od roku 2017 je kostel zařazen do projektu Otevřené chrámy v Moravskoslezském kraji.

Aktuální informace k bohoslužbám: www.farnostdobra.cz