Loucký klášter – duchovní srdce Znojma s pohnutou historií

Loucký klášter u Znojma patří k nejvýznamnějším památkám jižní Moravy. Premonstrátský klášter zde založil 25. října 1190 kníže Konrád Ota, syn Konráda Znojemského, spolu se svou matkou Marií Srbskou.

Jejich hlavním cílem bylo povznést znojemské knížectví, posílit síť farností a zlepšit duchovní péči v regionu. Klášter se rychle stal centrem duchovního, kulturního i hospodářského života, a jeho význam potvrdil sám papež Celestýn III., který jej v dubnu 1195 vzal pod svou ochranu.

Rozkvět Louky však přerušily události 15. století. Husitská revoluce zasáhla i tento klidný kout Znojemska – klášter byl přepaden a 12. listopadu 1425 dobyt. Obnova trvala dlouhá desetiletí, a přestože se život pomalu vracel, ve druhé čtvrtině 16. století se opět dostal do krize vlivem reformace. Tehdy hrozilo, že Louka zanikne. Obrat přinesl až rok 1573, kdy se do čela kanonie postavil neúnavný reformátor Šebestián I. Freytag z Čepiroh. Pod jeho vedením se klášter znovu nadechl k životu a během dvanácti let začal opět vzkvétat – ani třicetiletá válka jeho růst výrazně nezastavila.

Na konci 17. století prošel klášter rozsáhlou přestavbou. Jeho majetek se rozšířil o řadu moravských i uherských vesnic a díky promyšlené hospodářské správě se stal velmi prosperujícím. V polovině 18. století se dočkal další velkolepé obnovy podle návrhů architekta Antona Pilgrama. Za opata Řehoře Lambeka vzniklo slavné knihovní křídlo s Louckou knihovnou, která se později stala součástí Strahovského kláštera v Praze.

O to trpčí byl konec kláštera v době josefínských reforem. Císař Josef II. jej 29. července 1784 zrušil a z konventu se stal pivovar. Klášterní statky byly rozprodány, v kostele vznikla fara a po dvě století zde působila armáda. Teprve po roce 1990 se začalo uvažovat o novém využití této významné památky, která dodnes nese stopy své slavné minulosti.