Rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě

Znojemská hradní rotunda, prohlášená v roce 1962 národní kulturní památkou, patří k nejstarším a nejzajímavějším architektonickým památkám v České republice.

Tato jediná plně dochovaná součást znojemského hradu moravských Přemyslovců byla založena na konce 11. století knížetem Konrádem I. či jeho synem Litoldem jako reprezentativní mariánská svatyně. Za Litoldova syna Konráda II., roku 1134, byla upravena a doplněna o svatokateřinský kult, jak informuje latinský nápis objevený při restaurátorských pracích roku 1949.

Nástěnná výmalba zhotovená metodou fresco-secco (do suché omítky), zobrazuje ojedinělý dynastický cyklus knížat z rodu Přemyslovců včetně scény z mýtů o povolání Přemysla Oráče posly kněžny Libuše na knížecí stolec do Prahy. Ideově vyrůstá ze spodního pásu s obrazy Zvěstování, Navštívení Panny Marie, Narození Páně a dalšími výjevy ze života Ježíše Krista, završují ho pak andělé, evangelisté a duch svatý v samotném vrcholu kopule.

Hradní rotunda byla původně filiální kaplí k chrámu sv. Michala ve městě, roku 1320 daroval Jan Lucemburský patronát znojemské hradní "královské kaple" sv. Kateřiny klariskám na předhradí. Ty jej v roce 1555 předaly městu. V 17. století kaple zpustla. V roce 1710 přenechal císař Josef I. vnější hrad znojemským měšťanům, kteří v blízkosti rotundy vystavěli pivovar. Odsvěcená rotunda sloužila jako skladiště dřeva, chlév pro vepře, pivnice s tančírnou nebo košíkářská dílna.

Po privatizaci pivovaru v roce 1861 hrozilo, že rotunda zcela zanikne. Na význam rotundy tehdy naštěstí upozornil kustod zemského muzea v Brně Moritz Trapp, načež znojemská radnice nechala unikátní malířskou výzdobu restaurovat. Roku 1910 byla rotunda zpřístupněna veřejnosti a předána do péče znojemského muzea. Od té doby proběhla řada restaurátorských prací, vědeckých výzkumů a rotunda i nadále zůstává předmětem zájmu současných historiků. Svým významem přesahuje hranice českých zemí a je vnímána jako mimořádná památka celoevropské kulturní historie.