Lanová dráha na Petřín
Lanová dráha o délce 510 m je oblíbenou turistickou atrakcí s celoročním provozem zajištující přepravu osob na vrch Petřín.
V pravidelných 10 minutových intervalech v sezóně (15 minutových mimo sezónu) jezdí soupravy o dvou vozech z dolní zastávky Újezd přes zastávku Nebozízek až na horní zastávku Petřín. Na trase o těchto třech zastávkách cestující překonají převýšení 130 m při rychlosti 4 m/s. Největší sklon tratě má 298 ‰.
V roce 1890 vznikla myšlenka vybudovat lanovou dráhu na Petřín, a to zároveň s projektem výstavby Petřínské rozhledny. Tento záměr, který měl Pražanům cestu k rozhledně usnadnit, byl realizován a 25. července 1891. Tehdy byla lanovka uvedena do provozu.
První pohon fungoval na principu vodní převahy. Do vozu na horní zastávce se napustilo takové množství vody (až 3600 litrů), aby převážil vůz na dolní zastávce. Řidič soupravy pak musel pouze brzdit. Když v letním období nebylo na Petříně dostatek vody, muselo se na kopec šlapat pěšky.
Na delší dobu provoz přerušila až 1. světová válka. V roce 1931 pak proběhla výrazná rekonstrukce. Délka dráhy byla prodloužena na dnešních 510 metrů a lanovka přestavěna na elektrický pohon. Nové vozy připomínající tramvaje tehdejší doby, byly schopny přepravit až 2 600 osob za hodinu. Dráha poháněná elektřinou se rozběhla v roce 1932.
Další ránu způsobil rozsáhlý sesuv půdy na Petříně (1965), kdy byla trať výrazně poškozena. Znovu se lanovka rozjela až po dvacetileté přestávce v roce 1985, již jako součást městské hromadné dopravy.
