Tvrz Hanička v Rokytnici v Orlických horách

Tvrz Hanička tvořila důležitý opěrný pilíř obranného postavení budovaného na hřebenech Orlických hor ve druhé polovině 30. let minulého století. Jejím hlavním úkolem byla dělostřelecká podpora linie těžkého opevnění v prostoru mezi tvrzí Adam nad Mladkovem a Velkou Deštnou.

Tvořilo ji šest mohutných železobetonových objektů, které byly schodišti a výtahy napojeny na rozsáhlé podzemní prostory ukryté několik desítek metrů pod povrchem. V podzemí se nacházely především muniční skladiště, ubikace pro osádku a prostory s technickým vybavením (např. filtrovna a strojovna). Tvrz tak byla plně soběstačná a připravená k vedení dlouhodobého boje.

První zmínky o tvrzi Hanička se objevily už při prvních terénních průzkumech probíhajících v létě 1935. Stavební projekt byl připraven Ředitelstvím opevňovacích prací v Praze v první polovině roku 1936, takže již v září mohlo dojít k zadání stavby, kterou na základě výsledku výběrového řízení realizovala stavební firma Ing. Bedřicha Hlavy z Prahy za částku přesahující 25 milionů korun. Odborný dohled nad výstavbou zajišťovali důstojníci vojenského stavebního dozoru podřízeného Ženijnímu skupinovému velitelství X sídlícímu v Rokytnici v Orlických horách. Všechny stavební práce (kromě šesti objektů tvrze a podzemí patřily do 3. stavebního podúseku i dva samostatné pěchotní sruby R-S 75 a 81) byly provedeny ve velmi krátké době – během pouhých 24 měsíců. Přestože firma Ing. Hlavy stavbu tvrze dokončila, nepodařilo se do objektů ani podzemí namontovat všechny rozvody vody, elektřiny a vzduchotechniky, instalovat některá technická zařízení a především dělostřelecké zbraně. Po úplném dokončení a vyzbrojení, které bylo naplánováno na období let 1939–1940, mělo osádku tvořit 426 mužů.

Za mobilizace v září 1938 tvrz obsadil VII. prapor hraničářského pluku 19 v počtu 169 mužů, kterým velel mjr. pěch. Jaroslav M. Novák. V důsledku přijetí dohody podepsané v Mnichově Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií musela československá armáda začátkem října 1938 tvrz opustit a předat ji bez boje německé armádě. Ještě před tím se však podařilo do vnitrozemí evakuovat všechny zbraně a veškeré vybavení. Během války sloužila Hanička německé armádě především jako zkušební polygon pro testování dělostřeleckých zbraní a munice. Po skončení druhé světové války tvrz na třicet let upadla v zapomnění.

Až v roce 1969 se díky úsilí několika nadšenců podařilo městu Rokytnice v Orlických horách Haničku zpřístupnit prvním návštěvníkům. Toto příznivé období však netrvalo příliš dlouho, neboť v roce 1975 došlo nařízením Federálního ministerstva vnitra ČSSR k uzavření tvrze a k jejímu následnému využití touto institucí v akci „Objekt Kahan“, což byl krycí název pro vybudování moderního pracoviště FMV pro případ války. Po změně politické situace v Československu a listopadových událostech v roce 1989 byly práce probíhající v rámci akce „Objekt Kahan“ utlumeny, i když ještě nebyly zcela dokončeny. Přestavbou došlo k zásahu především do vnitřních dispozic objektu. Mnoho původních věcí bylo skryto, jiné naopak přibyly. Objekt je tak ojedinělou ukázkou důsledků soupeření mezi státy východního a západního bloku. V roce 1995 proběhlo opětovné zpřístupnění Haničky široké veřejnosti, o tři roky později pak byla tvrz převedena do majetku města Rokytnice v Orlických horách.