Bazilika a klášter sv. Jiří na Pražském hradě

Bazilika svatého Jiří na Pražském hradě patří k nejstarším a nejtišším svědkům české historie. Už více než tisíc let vypráví příběh přemyslovských knížat, klášterního života i proměn středověké Prahy.

Baziliku sv. Jiří založil počátkem 10. století kníže Vratislav I. Sloužila do roku 1055 jako pohřebiště přemyslovských knížat. V sedmdesátých letech 10. století byl u svatojiřského kostela založen nejstarší benediktinský klášter v Čechách. Jeho první představenou se stala sestra knížete Boleslava II. – Mlada.

Klášter byl významnou institucí českého středověkého státu. Titul kněžny – abatyše byl spojen s právem korunovat českou královnu. Abatyšemi se stávaly členky panovnického rodu a předních rodů českých feudálů. Po vypálení Pražského hradu při obléhání roku 1142 byly klášter i bazilika obnoveny do podoby vrcholného románského slohu. Při klášteře působily zlatnické a umělecké dílny, vznikla zde řada náročně iluminovaných rukopisů a hudebních a literárních památek.

Po polovině 14. století byly provedeny rozsáhlé úpravy baziliky i kláštera hutí Petra Parléře. V době husitské a předbělohorské význam kláštera upadal. Poslední velká přestavba byla provedena v letech 1657–1680. V letech 1718–1722 byla k raně baroknímu průčelí baziliky přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého.

Za reforem Josefa II. (1782) byl klášter zrušen. V letech 1897–1908 se uskutečnila pod vedením ing. Macha rozsáhlá restaurace baziliky, která jí vrátila v podstatě raně středověký charakter odstraněním novodobých úprav.